ORGANIZACE ŠKOLY
  Organizace školního roku
  Třídní schůzky
  Rozvrh hodin - denní
  Zvonění
  Úspěchy a práce žáků
 DOKUMENTY ŠKOLY
  Školní řád
  Výroční zprávy
  ŠVP
  RVP
  ICT plán školy
  Žádosti a formuláře

 PROJEKTOVÁ ČINNOST
  Projekty a dotace
 FOTOGALERIE
  Mikuláš 2011
 OSTATNÍ ODKAZY
  Webmail
  Platná legislativa MŠMTxx

  

Projektová činnost

připravujeme...






 

 

 

 

 

 

 

Historie školy

Slavnostní zahájení prvního školního roku se tenkrát stalo skutečným svátkem všech obyvatel této městské části a my, prvňáčci, jsme byli na svou příslušnost k této zbrusu nové a tehdy velice moderní škole patřičně hrdí. Od těchto chvil sice uplynulo neuvěřitelných padesát let, ale já si stále dobře vzpomínám na první paní učitelku ve svém životě, Janu Volfovou, stejně jako na řadu ostatních skvělých kantorů. Báječná paní učitelka Sýkorová, Gavlasová, laskavý pan učitel Hřebíček, ale také přísný řecký kantor Firaridis, nad jehož přímočarými výchovnými metodami (ve svém důsledku ovšem velmi účinnými) by mnozí dnešní úředníci z ministerstva školství pohoršeně kroutili hlavami.

Stejně tak si rád ve vzpomínkách vybavují ono slavné období sportovních úspěchů, kterými byla naše škola skutečně pověstná. Fotbal, košíková a lehká atletika – to byly oblasti, ve kterých naši školní sportovci skutečně neměli mezi ostatními karvinskými školami konkurenci. Fotbaloví sourozenci Čespivovi, Milan Kupka, Ruda Hanzel, Josef Mokrý, atletičtí bratři Grocholové, Zdeněk Klimša, Ludva Mer, Jirka Švarc, sprinterka Eva Badurová – bylo by těch jmen opravdu spousta a těch dnes již zapomenutých ještě více. Povídání o činnosti školních divadel a divadélek by zabralo rovněž hodně místa – Petr Ondruch, Jirka Školoudík, Míša Steklý, Líba Jurčíková, Alena Uherková, Štepán Mucha, Jenda Grim – to je jen hrstka ze zástupů nadšenců, kteří proslavili „naši“ školu zase v jiné oblasti.Bohatá kulturní a sportovní spolupráce naší osmiletky (posléze pak již devítiletky) se základní školou z Liptovského Mikuláše dle mého názoru rovněž patří mezi významná období v historii školy, jejíž půlstoleté narozeniny si dnes připomínáme.

Jen málokterá škola v okrese se tehdy mohla pochlubit tak bohatými partnerskými vztahy, kdy se zde v žádném případě nejednalo o nějakou nařízenou úřednickou formálnost. K tak významnému jubileu se pochopitelně hodí něco hezkého popřát. Je to trochu obtížné – přece jen je jiná doba než tehdy, jiní jsou dnešní žáci, stejně tak jako jsou jiní dnešní učitelé (převážně tedy učitelky). Oběma skupinám bych chtěl upřímně popřát stejně – ať mají štěstí na sebe navzájem. Ať i za několik desítek let jsou schopni si vzpomenout na Základní školu Družby s tak báječnými pocity, s jakými na ni vzpomíná naprostá většina těch, kdož před půlstoletím poprvé usedli do jejich novotou vonících lavic. A jak na ni – jak pevně věřím – dodnes vzpomínají naši tehdejší kantoři, kteří ještě žijí mezi námi.